Název

Mořinské lomy I

Popis

Pro zlepšení nálady jsem se vypravil navštívit mojí duši blízká místa. Od poloviny šedesátých let minulého století navštěvuji mořinské lomy a od počátku sedmdesátých let také mořinské hospody. Procestoval jsem mnoho míst vlasti, ale nikde jsem nepotkal tolik zajímavých a kamarádských lidí jako na Mořině. Tento poznatek nesdílím rozhodně sám. Je to patrně tím, že Mořina přitahovala a stále přitahuje svým neobvyklým okolím trampy a dobrodruhy z celé vlasti. A samotní Mořiňáci jsou odjakživa pestrou směsicí charakterů. Kdysi bylo v Mořině moře hospod (U Pěchotů, U Jindráků a další názvy si nepamatuji), kam chodili odděleně místní obyvatelé podle svého společenského postavení - do jedné hospody obecní honorace, do druhé zemědělská chudina, do třetí lomaři. Až doba socialismu všechny spojila v jediné existující hospodě. V sedmdesátých letech jediná hospoda uprostřed obce praskala ve švech pod nápory trampů. Mladý hospodský Karel však nenechal ani minutu čekat hosta na pivo. Takového hospodského kouzelníka jsem nikde jinde nezažil. Trampové říkali hospodě "u Karla". Kapitán Dušan Huňáček, později major a náčelník karlštejnské VB, říkával, že nebude trampy z mořinské hospody pronásledovat, pokud nebudou "za světla" procházet Karlštejnem. Tam prý trampy fotí Západní turisté, přičemž pak v Západních novinách vychází články o odbojné mládeži z Východu. Avšak, tehdejší moje parta stejně jezdila z Hlásné Třebaně na Mořinu autobusovou linkou (byla počátkem devadesátých let zrušena). V hospodě jsme kamarádili se štamgasty, z nichž někteří byli u Pomocné stráže VB a vždy nám řekli, kdy bude jaký zátah na Amerikách, takže esenbáci pak pochytali náhodné mastňáky nebo bohužel jiné trampy, které jsme nestihli varovat. Stará hospoda, kde pracoval Karel a po jeho onemocnění hospodský Saša, pod družstvem Jednota stále více chátrala, až byla zrušena v polovině osmdesátých let. Po delším mořinském bezhospodí byla postavena na okraji obce moderní stavba "Selská hospoda" patřící místnímu JZD ČSP; po rozpadu JZD objekt také zchátral. Novou poListopadovou dobu využil bývalý lomař, zvaný Balvan, který na zahradě s jeho paní inženýrkou vybudovali rozsáhlý bufet "Pod ořechem", sloužící především trampům. Když Balvan zemřel, bufet zaniknul a část trampů se přemístila do objektu přes údolí, kde byla minihospoda "U Štíra". Mastňáci se naučili chodit do nóbl penzionu "Na růžku", kam pouštějí přednostně cizince. Trampům zůstala hospůdka na fotbalovém hřišti, jejíž návštěvu mohu vřele doporučit, protože je tam skvělá pohoda (je tam i dobré pivo za 20,- Kč). Pokračuješ-li údolím do Karlštejna, narazíš na restauraci "Pod Dračí skálou", což byl původně trampský bufet, trampa neodmítnou, ale je zde draho. V této posledně jmenované hospodě jsem se dal v sobotu do řeči s honosně oblečeným člověkem. Při probírání názvů "Trestanecký lom" či "Lom politických vězňů" mně povídal: "vždyť jsme byli političtí vězni všichni". Pokračování mými, skoro rodnými místy zase příště.

Kategorie a štítky

Nastavení